List 349. N. P. Neureutterová S. H. Vajanskému

Slovutný pane

Osměluji se ještě jednou pozornost Vaši několika řádky zabírati. Především přijměte můj i mého muže srdečný dík za přátelské, téměř rodinné přijetí, jehož se nám, neznámým, v středu Vašich krajanů bylo dostalo, jakož i Račte příležitostně rodině pana Dully moje vroucí díky za vzácné ony pozornosti, jimiž nás po čas pobytu našeho, ve Vašem milém Martině obklopovali, laskavě tlumočiti, nechť prominou, že jsem tak dosud neučinila, avšak na další cestě byla jsem vším tím novým, jež jsem opět postřehla, tak zaujatá, měla konečně, dojedši sem, tolik neztrávených dojmů v duši, že bylo mi naprosto nemožné zasednouti dříve ku psacímu stolu.

Mimo to musela jsem pí. Preissové též pomáhati při vyhledávání a zakupování slovácko-uherských pohraničných národních krojů, jež obstarávala ku svému, na Národním divadle přijatém dramatu, kteréž již 5/11 bude se provozovati. Dojista i Vám to bude již známo. Jest to zpracováno dle povídky, již měla, nemýlím-li se, na počátku roku uveřejněnou v „Osvětě“ pod záhlavím „Gazdina roba“,[1686] jakž i drama pojmenováno. Dovolím se k tomu ještě jednou vrátiti. Než nyní něco pro mne důležitého. Před odjezdem ze Sv. Martina žádala jsem ml. Pauliny-Tótha,[1687] by mi u svého švakra prof. Vlčka[1688] sprostředkoval odporučení jednoho chudobného studenta-krajana, jehož bych chtěla příštím školním rokem několika obědy v týdnu a malou peněžitou podporou měsíční, studie poněkud ulehčiti. Slíbil, avšak bezpochyby že, odjížděje nedlouho na to do Londýna a Paříže (o kteréž cestě mluvil, že potrvá asi 2 měsíce), zapoměl, neboť mně z Prahy píší, že dosud se nikdo ze Slováků nepřihlásil. Směla bych Vás prosit, by ste panu Žigovi, pakli se již vrátil, připoměl? Měla bych tak tuze ráda své velké děti slovanské — nemajíc vlastních malých — při návratu svém v domov, pohromadě. Mám pro letošek totiž 1 Čecha, 2 Slovince a 1 z Vašich bratrů[1689] ku stolu. U pí. Preissové zdržím se do 2/11, naději se, že mne odpověd Vaše tedy ještě dojde. —

A teď opět ku „Gazdině robě“. Drama jest ve 3 jednáních, z nichž 2 hrají v pohraniční vesnici Uherského Slovácka, 3-tí na tovarychu v rakouském panském dvoře. Šťastně, velice šťastně podařilo se Preissové zachytiti národní ráz hodu, jeho některé obyčeje, zpěvnost atd. Snad byste práci tu mohli zvoliti k slavnostnímu otevření Národního domu aneb uveřejniti v „Pohľadech“.[1690] Hlavních osob není více 6, i s ostatními v kuse zaměstnanými do 16. — Toto jen moje skromné mínění. Avšak jsem přesvědčena, že Vám se „Gazdina roba“ co drama zalíbí — snad více než povídky Preissové.[1691]

Tedy ještě jednou srdečný, vroucí dík za vše a všem.

Vás upřímně zdraví a se Vám poroučí

oddaná Maruše Pavla Neureutterová

26/10 89

P. S. Víte-liž, že prof. Pětuchov[1692] bude přesazen? a že dosud nejisto, zda do Finska, či na jižní Rus. Píše pí P., raději by šel na jižní Rus.

N.

(SAPL)



[1686] Gazdiná roba — bola pôvodne publikovaná v Osvěte XIX (1889), 41 — 60. Premiéra hry bola 7. novembra 1889.

[1687] Žigmund Pauliny-Tóth (1865 — 1906) — riaditeľ Tatra banky v Turčianskom Sv. Martine, syn Viliama Paulinyho-Tótha, švagor J. Vlčka.

[1688] J. Vlček mal za manželku najmladšiu dcéru Viliama Paulinyho-Tótha Vieru (1872 — 1957).

[1689] t. j. Mateja Bencúra (Martina Kukučina), ktorý v tom čase študoval na Lekárskej fakulte Karlovej univerzity v Prahe.

[1690] Národný dom v Martine otvorili 12. 8. 1890 hrou M. O. Horváthovej Sirota; v Slovenských pohľadoch sa práce G. Preissovej v tomto období nepublikovali.

[1691] Priaznivú recenziu priniesli Národné noviny XVII (1886), č. 18.

[1692] Evgenij Vasiljevič Pietuchov — historik ruskej literatúry, prešiel až neskôr r. 1895 za profesora na Jurievskú univerzitu (Tartu).